A.R.E.S Analysis

Irán
Intelligence summary

Publikujte u nás

Prihláste sa






Zabudli ste heslo?
Nemáte účet? Vytvorte si ho!

Naši partneri

Odporúčanie priateľom

Ak sa Vám páčila naša webstránka - pošlite odkaz o nej priateľom!

Počet návštev

mod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_countermod_vvisit_counter
mod_vvisit_counterDnes100
mod_vvisit_counterVčera155
mod_vvisit_counterTento týždeň100
mod_vvisit_counterTento mesiac2809

Syndicate

SiteMap

Google Sitemap Generator

Břetislav Olšer: Vedle synagog a kostelů je na území židovského státu na čtyři stovky mešit
Napísal: Andrej VAŠČÍK   
Pondelok, 22.októbra 2012 - 14:23 hod.

 

Vážení čitatelia, JUDr. Marek Čejka, PhD. v minulosti poskytol pre Project ARES svoje interview so židovským rabínom zo Západného brehu. Miestny rabín poskytol v interview svoj názor na vývoj izraelsko – palestínskych vzťahov. Tentokrát zverejňujeme interview s človekom, ktorý poskytol pohľad Európana na vývoj súčasných izraelsko – palestínskych vzťahov. Na otázky v tomto interview odpovedal Břetislav Olšer. Poskytol svoj názor na otázky týkajúce sa izraelsko – palestínskych vzťahov, ako aj o väzbách medzi Izraelom, Slovenskom a Českom v minulosti i súčasnosti. Zároveň poskytol aj vlastné dojmy počas svojej cesty do Palestíny. Pán Olšer navštívil v minulosti ako novinár mnohé štáty sveta i krízové regióny, napríklad Izrael či Balkán. Je autorom viacerých kníh, v ktorých uverejnil aj fotografie z vlastných ciest. Napísal desiatky publicistických scenárov pre televíziu i rozhlas. O Izraeli napísal tri romány a tri knihy literatúry faktu.

V minulosti ste navštívili Izrael. V Izraeli ste boli len v rámci Vášho povolania novinára alebo aj ako turista?

V Izraeli jsem byl šestkrát a vždycky jako novinář. Pak mě mé cesty do Izraele přerušila mozková příhoda, takže zatím naposled jsem byl v Izraeli v roce 2003, kdy mě akreditovali na mimořádné volby a byl jsem mezi vybranými fotoreportéry v jeruzalémském gymnáziu, kde volil též premiér Ariel Šaron...

Máte medzi Židmi i Arabmi žijúcimi v Izraeli veľa priateľov?

Mám v židovském státu spoustu kamarádů, jak mezi Židy, tak také mezi izraelskými Araby. Je jich dost, ale mezi ty významné jich patří jen několik. Třeba Muhammad Aliz, přítel mého kamaráda Petera Bachracha z Haify. Kdyby nepodnikal a nenašetřil si, neví, jak by po smrti svého prvorozeného syna Dorona, jenž byl zabit ve válce Mír pro Galileu, existoval. Měl ale v Haifě s kamarádem autoservis s šestadvaceti zaměstnanci. Ten kamarád byl Arab, dodnes se přátelí. Vždycky mu hlídal jeho část, když musel do války se sousedícími Araby. Z podniku ale odešel v roce 1983. Jeho mladší syn se ale o něho jako generální ředitel velkého gumárenského podniku postaral. Zastupoval pak jeho firmu na severu země, prodávali klínové řemeny, hadice, pásy na transportéry a další gumové výrobky...

Když jsem připravoval svůj román Krev pod obojí, byl jsem v největší nemocnici na Blízkém východě Hadassah. Sbíral jsem materiál na transplantačním centru i dialyzačním oddělení. Jedním ze zachráněných pacientů byl 50letý izraelský Arab Mahzana Valid, který trpěl nevyléčitelnou chorobou jater. Pokud by mu lékaři do půl roku netransplantovali zdravá játra, zemřel by. Dárcem byl 51 – letý Oded Volek ze židovské osady u Hebronu. Když se na své motorce vracel z práce domů, zasáhl ho do hlavy výstřel palestinského atentátníka. Po převozu do nemocnice ho ihned operovali, průstřel lebky a silné mozkové krvácení byly ale i přes okamžitou pomoc fatální a lékaři konstatovali smrt mozku. Po dvanácti hodinách jedné z nejnáročnějších transplantačních operací za účasti sedmdesátičlenného týmu lékařů a jejich asistentů se stal Mahzana Valid opět zdravým mužem a projevil přání seznámit se s rodinou svého zachránce. Lékaři mu sdělili, že je to možné, pokud mu ovšem nebude vadit, že dárcem jater byl Žid. Mahzana však byl šťastný, že žije, o nějaké židovsko-arabské nenávisti nechtěl ani slyšet. Byl rozhodnut manželce svého dárce osobně poděkovat.

Tohoto setkání se zúčastnil také jeden z nejlepších izraelských chirurgů, který před čtvrt stoletím uskutečnil v židovském státě první úspěšnou transplantaci jater. Byl to izraelský Arab, profesor Ahmed Ida, pod jehož vedením byla darovaná játra transplantována také Mahzanu Validovi... Právě Ahmed Ida je dalším z mých přátel. Mezi Židy jsou to Peter Bachrach, Chanan Ron, Robert David, Kurt Lanzer, Hana Ringová-Rožanská, Yehuda Bacon, Bedřich Eli Bachner, Tomi Shved, Rachel Boková, Rafael Chvátal a Petra Linhová-Oranit Machluf. Oba jsou to Češi, kteří konvertovali na judaismus... O všech jsem psal ve své knížce "Izraelské osudy - Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi"..."

 

Ako hodnotíte postavenie izraelských Arabov v Štáte Izrael?

Vedle synagog a kostelů je na území židovského státu na 400 stovky mešit, muezzinové dál svolávají v židovském státu k modlitbám k Alláhovi, ve 120 – členném Knessetu mají tři arabské strany 10 křesel. Velvyslanec Izraele ve Finsku je arabského původu. Arabština je spolu s hebrejštinou uznaná jako státní jazyk Izraele. Ve které arabské zemi je hebrejština státním jazykem a kolik synagog je v Pákistánu, Afghánistánu nebo v Pásmu Gazy?

Roku 2002 rozhodl Nejvyšší izraelský soud, že vláda nemůže přidělovat pozemky na základě etnického či náboženského původu. Izraelští Arabové mají stejné možnosti získat vedoucí pozice v zemědělských, průmyslových podnicích či ve státních službách. Arabští studenti mají volný přístup na střední a vysoké školy, desetitisíce lokálních Arabů, co si říkají Palestinčané, jsou zaměstnávány v Izraeli.

Pokiaľ ide o izraelsko – palestínsky konflikt, jedným zo zásadných problémov je výstavba izraelských osád na palestínskych územiach, t.j. Západnom brehu, čo má byť v rozpore s rezolúciou BR OSN č. 242. Aký je Váš názor na túto spornú rezolúciu?

V roce 2010 Dr. Nicholas Rostow působící na Yale Law School napsal: „V únoru 1981 prohlásil prezident Reagan, že výstavba není ilegální, ale nedoporučoval ve stavbách pokračovat, aby tím osadníci neprovokovali Araby.“ Tehdy USA v OSN hlasovaly proti označení výstavby za ilegální.

V lednu tohoto roku nechal premiér Netanjahu ustavit tzv. Levyho komisi k posouzení, zda je legální stavět domy a byty na území Judeje a Samaří. Penzionovaný soudce Nejyššího soudu Edmund Levy, penzionovaný soudce okresního soudu v Tel Avivu Tehiya Shapira a Dr. Alan Baker, odborník na mezinárodní právo, který stál u zrodu Dohod z Oslo. Na svých 89 stránkách komise potvrdila, že Izrael může stavět legálně. Území Judeje Samaří je z větší části neobydlené. Arabská Ramallah, Hebron, Sichem a židovská Ma´aleh Adumim, Ariel i Kirjat Arba pokrývají jen 10%. Neobydlených je 90% území. Židovské osídlení tvoří jen 3%. Není dovoleno stavět na soukromé arabské půdě.

Aby mohla nějaká země okupovat jinou zemi, musí být obě země členy mezinárodního společenství. V minulosti bylo okupační zemí Jordánsko, deklarujíc svou suverenitu nad Judeou a Samařím. Dnešní židovské osady neleží na „okupovaném“ území. Stephen M. Schwebel, prof. Mezinárodního práva na Hopkinsově univerzitě ve Washingtonu, poradce ministerstva zahraničí a prezident Mezinárodního soudního dvora v létech 1997-2000 tvrdil: „Jestliže území Judeje a Samaří tehdy Jordánsko nelegálně okupovalo a později ho Izrael získal nazpět, pak je to v pořádku.“

Nálezem podle Mezinárodního práva bylo rozhodnutí Ligy národů, aby se židovská domovina vytvořila na území západně od Jordánu. K tomu dala Britům pověření (mandát). Podle Charty OSN, článku 80, je rozhodnutí Ligy národů o Palestině nezměnitelné!

 

Ako hodnotíte politiku Izraela voči Palestíne? Aké je podľa Vás postavenie Palestínčanov v pásme Gazy a na Západnom brehu?

Civilní správa Izraelských obranných sil uspořádala od 2. do 5. července speciální letní tábor pro 24 děti z autonomních územích Palestinské správy v Judeji, Samaří a Pásma Gazy, které mají rakovinu. Děti doprovázeli jejich rodiče. Tábor probíhal v Jordánském parku, kde se nachází řada turistických, rekreačních i archeologických míst. Park o rozloze přibližně 1.000 hektarů patří Židovskému národnímu fondu. Zdravotní koordinátorka Judeje a Samaří Dalia Basa dojednala návštěvu dětí s vedením zábavního parku poté, kdy se ujistila, že všechna zařízení parku a také základní zdravotnické služby jsou připraveny pro děti.

Palestinští Arabové mají pod izraelskou „okupací“ lepší bytové podmínky, než mnozí mladí lidé v ČR. Polovina Arabů v autonomii má vlastní byt, asi procento bydlí ve vile, zbytek v domcích. Informuje o tom studie Palestinského centrálního úřadu. Přes 40 procent obyvatel v autonomii vlastní auto. 47% počítač a 97 procent satelitní přijímač. V 10 procentech domácností žije tři a více osob. Průměrný byt má 3,6 pokojů. Zkrátka, Pásmo Gazy a Západní břeh Jordánu takto žijí pod židovskou “diskriminací”.

Stále více palestinských Arabů se přidává na stranu Izraele, podobně jako syn zakladatele Hamásu Mosab Hassan Jousef, anebo Walid Shoebat, narozený v Betlémě. Dnes bojuje proti islamistům a horlivě podporuje Izrael. Tvrdí, že existuje paralela mezi radikálním islámem a nacismem.

Ako vnímate rozhodnutie izraelského premiéra Ariela Šarona evakuovať židovské osady z pásma Gazy v roku 2005? Bolo správne rozhodnutie pre vyriešenie izraelsko – palestínskeho konfliktu?

Potvrdily se tak předpovědi izraelských nacionalistů, že po vyhoštění téměř deseti tisíc Židů z jejich osady Guš Katifu a stažení izraelské armády z Pásma Gazy, dojde k eskalaci raketových útoků. Plných 69 procent z téměř 11 tisíc minometných a raketových útoků bylo uskutečněno až po zmíněném izraelském stažení armády i osadníků. Ústupky Šaronovy vlády rovněž neovlivnily počet sebevražedných atentátů a dalších útoků. Celkem 1053 z celkového počtu 1808 teroristů Hamásu, zabitých od vzniku teroristické organizace před 23 lety, zemřelo až po roce 2006, kdy Hamás zvítězil ve volbách do palestinské samosprávy. Izraelský levicový prezident Izraele Šimon Peres to okomentoval: „Nepředstavoval jsem si, že opustíme Gazu a oni na nás odtamtud budou střílet Kasámy“ - po domácku vyrobené rakety.

Boli ste aj na Západnom brehu i v pásme Gazy. Aké sú možnosti pre cudzincov cestovať do do Západného brehu a pásma Gazy? Ponúkajú aj palestínske cestovné kancelárie možnosť cestovať do Palestíny? Aké boli Vaše prvotné dojmy počas Vašej cesty do Palestíny?

Ve východním Jeruzalémě mě zastavil arabský mladík a strčil mi do ruky reklamní leták, který obsahoval nabídku palestinské cestovní kanceláře. Nebyla napsaná arabským písmem, ale anglicky a snědý mladík ji rozdával pouze vybraným cizincům. Zvědavost mi nedala, zalistoval jsem v útlé skládačce a užasl; zatímco do Jericha či Betléma vozily izraelské cestovky na jednodenní výlety za sto až sto dvacet dolarů, Alternative Tours: Experience Palestine měla ceny méně než třetinové a ještě nabízela během cesty zdarma občerstvení. Uveden byl i telefon, e-mail a samozřejmě adresa CK. Tak jsem se bez dlouhého váhání vydal k Damašské bráně, pak k Jeruzalem Hotel a oslovil pana Abu Hassana.

Když jsem pak vyšel, měl jsem jízdenku. Odjezd ráno v šest, cíl Gaza Strip a cena propagandistických 130 šekelů (Pozn. redakcie Project ARES: NIS – nový izraelský šekel, platí v Štáte Izrael a Palestinskej autonómii, 1 EURO = cca 4, 983 NIS, zdroj: Bloomberg) včetně občerstvení. Kdybych chtěl do uprchlického tábora na Západním břehu Jordánu, stálo by mě to na půl dne pouhých 35 NIS, půlden v Jerichu by vyšel na 50 NIS, celodenní výlet do Hebronu byl za 60 NIS a do Ramallahu a Nablusu o třicet šekelů víc.

Tak jsem se vydal na celodenní pouštní cestu do Pásma Gazy. Oběd, chutný chumus s čerstvou pitou, papričkami a olivami byl v Kan Zaman Restaurant s 10 – procentní slevou. Přes zpomalovací a ostnatým pletivem obehnané kontrolní stanoviště nás zběžně prohlédli izraelští vojáci s automaty M16 i jejich palestinské protějšky s Kalašnikovy. Udivilo mě, že všichni užívají společnou místnost v malé stavební buňce, nad níž vedle sebe vlály izraelská a palestinská vlajka.

 

Československo krátko po druhej svetovej vojne zásadne pomohlo pri vzniku Štátu Izrael. Izraelu poskytovalo vojenskú i ekonomickú pomoc. O tejto problematike pomerne detailne píše Ivan Brož vo svojej knihe "Arabsko - izraelské války". Československo umožnilo v tom čase mnohým Židom odchod do Izraela. Spoznali ste počas pobytu v Izraeli aj Židov, ktorí opustili Československo krátko po druhej svetovej vojne, resp. ich potomkov? Aký je ich vzťah s pôvodnou vlasťou?

O svých přátelích, kteří jsou z Československa, jsem už psal. Jejich vztah k původním vlastem je skvělý. Pokud někam jedou na dovolenou, jsou to Košice, Martin, Opava, Ostrava nebo Praha. Činí tak už přes půl století.

Více o československé pomoci pro Izrael lze vyčíst též z nasledující ukázky mé knihy Izraelské osudy - Tisíc a jedna pravda ve Svaté zemi:

Stalin již na podzim roku 1947 dal Praze v souhlas k jednání o dodávce českých zbraní do židovského státu. Na podzim roku 1947 první izraelský velvyslanec v Praze Ehud Avriel uzavřel navzdory embargu OSN dohodu o koupi ručnic ze Zbrojovky Brno. A poté byly nasmlouvány další zakázky. V Žatci se nakládala výzbroj, výstroj, munice, pumy a dokonce i rozmontované letouny jako třeba Avie S199. První dodávky zbraní dorazily na letiště Beit Darass v nákladním DC-4. Jednalo se o 200 pušek, 40 kulometů a 150 tisíc nábojů. Další zásilka připlula o den později po moři v jugoslávské lodi do Tel Avivu. “Tenkrát se mluvilo celkově o 6 000 puškách, 300 kulometech, dvou milionech nábojů a 600 samopalech. Nejdůležitější ze všeho ale bylo 74 Messerschmittů a letounů Spitfire. Tyto letouny změnily výsledek války,” řekl mi Chanan Bachrich, letecký mechanik v Tel Avivu.

 

Nespravilo podľa Vás Československo chybu, že od 50. rokov 20. storočia upustilo od podpory Izraela?

To, že jsme na desítky let rozvázali diplomatické vztahy s Izraelem a popravili židovské osobnosti v čele s Rudolfem Slánským, to byla velká chyba a hlavně velká ztráta. Nejen v oblasti duchovní, tak i v oblasti hospodářské a ekonomické... Zbavili jsme se Izraele a nasadili si doma komunisty... To byla ta děsivá chyba...

Aký je vzťah bežných Izraelčanov voči Slovenskej a Českej republike? Poznajú Izraelčania dobre tieto dva štáty?

Svět se dnes dívá přes prsty na Izrael. Je to hlavně tím, že většina národů má výčitky svědomí, že posílala Židy do koncentračních táborů, že mohou za holocaust. Česko i Slovensko je však v pohodě. Mnoho Slováků i Čechů žije v Izraeli. Vztahy jsou skvělé. Mám příklad slovenských Židů - dr. Bocková nebo Tomi Shved, české vystěhovalce jsem už jmenoval. Podstatně je, že všichni bojovali v několika arabsko – izraelských válkách.

Môže byť Štát Izrael vzorom pre Slovensko i Česko?

Jeden příklad za všechny. Když byl v roce 1990 na oficiální návštěvě Izraele prezident Václav Havel, do kroniky slovenskými Židy založeného kibucu T.G. Masaryka napsal: “Obdivujeme všechno, co jste tu udělali. Začínali jste z ničeho a jste na tom líp než my doma…”

Ďakujeme za poskytnutie interview i fotografií.