Príslušníci irackých ozbrojených síl (zdroj: 4.bp.blogspot.com)

V decembri 2011 sa stiahli posledné americké jednotky z irackého územia. V tejto súvislosti pre Project ARES poskytol rozhovor Mgr. Tomáš Raděj, PhD. Pán Raděj dlhší čas strávil v štátoch Blízkeho východu a pôsobil v roku 2007 ako český konzul v Iraku. Prednáša na Masarykovej univerzite a vojenským plukom v Českej i Sloveskej republike. Neskôr napísal aj knihu s názvom "Irácké povstání v letech 2003-2009. Strategie, taktika a ideologie islámských radikálních a nacionalistických uskupení". Pán Raděj v interview odpovedal najmä na otázky týkajúcich sa budúceho vývoja bezpečnostnej situácie v Iraku. Rozhovor s ním zrealizoval člen Projectu ARES Mgr. Andrej Vaščík, ktorý pôsobí ako interný doktorand na Fakulte politických vied a medzinárodných vzťahov v Banskej Bystrici.

A. Vaščík: Pôsobili ste ako konzul v Iraku v roku 2007. Viaceré západné médiá v tomto období zverejňovali správy, podľa ktorých sa bezpečnostná situácia v Iraku začala postupne zlepšovať v porovnaní s prvými rokmi po invázii USA v roku 2003. Ako Vy vnímate tieto tvrdenia? Došlo tiež podľa Vás k zlepšeniu bezpečnostnej situácie v tomto období?

T. Raděj: To je naprostý nesmysl. Zvláště v letech 2006-2007, kdy běžela naplno tzv. sektářská válka v rámci iráckého povstání, tak se rozhodně nedalo mluvit o zlepšení situace. Spíše se jedná, hovoříme-li o r. 2007, o jakousi „dobu temna“ v rámci občanské války v Iráku (tato de facto vypukla v r. 2006 následkem americké okupace). Ostatně svědčí o tom i počty zabitých Iráčanů v roce 2007, dále koaliční ztráty (které byly v r. 2007 zdaleka největší), počty ataků za den a taktéž proudy uprchlíků, opouštějících tehdy Irák.

Především elity iráckých komunit dnes mají stěžejní roli v budování stabilního míru, potažmo i stabilní vlády - nejsou ale připravené. Loajalita rozmanitých pospolitostí Iráku bude i nadále patřit hlavně klanovým, kmenovým a náboženským elitám, nikoliv „jakési“ vládě v Bagdádu. Silná vláda ovšem může mít i jednu nevýhodu - čím silnější totiž bude centrální autorita Bagdádu, tím větší pokušení bude centrum mít, aby potvrdilo svou dominanci nad dnes (téměř nezávislým) kurdským etnikem v rámci Iráku. Možnost vypuknutí občanské války mezi „Bagdádem“ a „kurdským severem“ není zdaleka tak malá, jak by se nyní mohlo zdát.

Zdroj: www.lonelyplanet.com

A. Vaščík: Počas Vášho pobytu v Iraku ste zaznamenali útoky proti slovenskému veľvyslanectvu. Mohli by ste stručne popísať tento incident? Boli takéto útoky bežné proti diplomatickým misiám v Iraku?

T. Raděj: Tyto incidenty neproběhly v době mých pobytů v Bagdádu, no a navíc se domnívám, že zevrubnější detaily z těchto událostí podléhají pochopitelnému utajení.

A. Vaščík: Boli ste často v styku s miestnym irackým obyvateľstvom počas Vášho pobytu? Ako podľa Vás obyvatelia vnímali prítomnosť medzinárodných koaličných vojsk v Iraku?

T. Raděj: Popravdě, ani tolik ne, jak bych si býval přál. Ale v rámci své práce jsem samozřejmě jednal s mnohými Iráčany a měl jsem tu čest poznat i pár mimořádných osobností mezi nimi. Pokud jde o vnímání koaliční přítomnosti, velmi to závisí na fázi iráckého povstání, dále na etnonáboženské příslušnosti toho, kdo by odpovídal a taktéž kde byste takovou otázku kladl. Nelze tudíž nějak jednoduše odpovědět a shrnout všechna ta léta, regiony a etnonáboženské pospolitosti. Obecně ale mohu uvést, že třeba iráčtí Kurdové zhusta koaliční přítomnost vítali, šíité zpočátku taktéž, ale pak se dobrá vůle v průběhu let vytrácela. A se sunnity je to krapet složitější, jelikož mnozí invazi brali jako svého druhu protisunnitskou - přičemž v dalších letech si někteří uvědomovali, že by tam možná Američany ještě chvíli potřebovali.

A. Vaščík: Americké vojská sa majú z územia Iraku stiahnúť do konca decembra 2011. Bude podľa Vás Irak schopný zaistiť vlastnú bezpečnosť bez americkej vojenskej prítomnosti? Náčelník generálneho štábu irackej armády Babaker Zebari v tejto súvislosti v novembri 2011 vyhlásil, že iracká armáda nebude plne schopná ochrániť vlastné hranice a vzdušný priestor skôr ako v roku 2020.

T. Raděj: Určitě se nestane, že by se najednou Irák úplně zhroutil a irácké elity byly zcela bezradné! Já však vidím obrovský problém v bezpečnostních složkách země. Iráčtí Kurdové jistě nejsou ochotni vzdát se své „kurdské armády“ a šíitské formace svých ozbrojených „šíitských milicí“, takže iráčtí sunnité jsou de facto bez vlastní ozbrojené složky značně znevýhodněni. Sunnitská pospolitost proto bude do určité míry spoléhat na sunnitské souvěrce, začleněné do řad iráckých bezpečnostních složek, jako na určitou „záruku“ svého postavení v Iráku. To dozajista nevytváří dobrý základ pro výstavbu iráckého bezpečnostního aparátu a ani předpoklady pro jeho kýženou neutralitu v rámci Iráku. V jistém smyslu tedy bude úspěšné budování armády, policie a zpravodajských služeb i nemilosrdným zrcadlem irácké společnosti, která se spíše nedokáže v krátkodobém horizontu povznést nad svou etnicko-náboženskou různorodost i kmenovou a klanovou loajalitu, a konsolidovat tak Irák jako stabilní stát. Chaos a nestabilitu budeme pozorovat ještě léta!

Príslušníci americkej armády sťahujúcej sa z Iraku (zdroj: www.ng.mil)

A. Vaščík: Americké vojská sa síce sťahujú z Iraku, v novembri 2011 však viaceré západné, arabské i iránske médiá zverejnili informácie, že vlády USA a Kuvajtu rokujú o rozmiestnení dodatočných amerických vojenských jednotiek na kuvajtskom území. Myslíte si preto, že stiahnutím amerických jednotiek z Iraku dôjde k posilneniu vojenskej prítomnosti USA v iných okolitých štátoch regiónu?

T. Raděj: Nemyslím, že nějak výrazně, vždyť americká přítomnost v Perském zálivu je již dlouhodobá. To by musela nastat nějaká větší krize, aby se Američanům chtělo nasazovat další síly v regionu.

A. Vaščík: Irán bol v minulosti viackrát obviňovaný vysokými americkými politickými i vojenskými predstaviteľmi z podpory šíitskych ozbrojených frakcií a z podnecovania sektárskeho násilia v Iraku. Po odchode amerických vojsk z Iraku vzrastie podľa Vás vplyv Iránu v Iraku a aký to bude mať dopad na bezpečnostnú situáciu?

T. Raděj: Vliv Íránu dle mého soudu vzroste, ale na druhou stranu je mnoho Iráčanů, kteří by si nepřáli teokracii íránského ražení. Náboženské pouto tam sice je, ale národy jsou to rozdílné.

A. Vaščík: Po invázii v roku 2003 sa Saudská Arábia vyhýbala otvorenej podpore sunnitským ozbrojeným frakciám v Iraku. Vzhľadom na americkú vojenskú prítomnosť bola podpora Saudskej Arábie sunnitským militantom obmedzená, aby si nenaštrbila vzťahy s USA. Aký vplyv bude mať stiahnutie amerických vojsk na postoj Saudskej Arábie voči Iraku?

T. Raděj: Saúdská Arábie si jistě uvědomí, že v Iráku roste nová regionální velmoc, no a sami Iráčané se vnímají skoro až jako hegemon v oblasti. Nedávno jsem byl na zajímavé diskusi s náměstkem iráckého ministra zahraničí, přičemž tento prohlásil, že význam Iráku výrazně vzrostl, mimo jiné i díky událostem v Egyptě a v Sýrii.

A. Vaščík: V súvislosti so situáciou v Iraku vysokí americkí politickí predstavitelia otvorene priznali, že po zvrhnutí režimu Saddáma Husajna v roku 2003 došlo k zhoršeniu postavenia kresťanskej komunity. Obrovské množstvo kresťanov opustilo územie Iraku. Vsamotnom Bagdade poklesol ich počet o dve tretiny. Ako Vy vidíte postavenie kresťanov v Iraku? Je vôbec Irak schopný v budúcnosti zaistiť ochranu všetkých náboženských komunít?

T. Raděj: Myslím, že Irák ani v blízké budoucnosti nebude schopen adekvátní ochranu zajistit, bohužel. Těžký úděl iráckých křesťanů je skutečně alarmující, oni jsou nyní takovou slabou a bitou komunitou.

A. Vaščík: Médiá často v súvislosti s Irakom spomínajú útoky iránskych a tureckých ozbrojených síl proti kurdským separatistom na severe štátu, keďže separatizmus zo strany Kurdov považujú Irán i Turecko za hrozbu pre vlastnú bezpečnosť. Aký majú vplyv tieto zásahy Turecka a Iránu na ich vzájomné vzťahy s Irakom?

T. Raděj: Prozatím nijak důsažný, bagdádská vláda má zatím co dělat sama se sebou.

A. Vaščík: Je možné, aby sa Irán, Irak a Turecko v budúcnosti dohodli na spoločnom postupe proti kurdským separatistom?

T. Raděj: Tomu moc nevěřím, situace každé kurdské menšiny je v každém státě skutečně specifická a sami Kurdové jsou rozděleni klanově, jazykově apod.

Náboženská štruktúra v Iraku (zdroj: www.globalsecurity.org)

A. Vaščík: Aké bude celkové postavenie Iraku podľa Vás po roku 2011? Má Irak potenciál stať sa v budúcnosti regiónalnou mocnosťou? Alebo sa nazdávate, že vplyv Iraku v regióne bude oslabený aj v dôsledku jeho vnútornej situácii?

T. Raděj: Irácké elity si to myslí a jsou o tom patrně silně přesvědčeny, mimo jiné díky ropnému bohatství Iráku. Ale jak říkáte, vnitřní chaos bude Irák ještě dlouho oslabovat, ostatně stále nejsou mnohé klíčové problémy v zemi vyřešeny. Duševní jizvy Iráčanů jsou stále příliš hluboké, vzpomínky příliš jitřivé a tkanivo celé irácké společnosti je roztřepené léty zabíjení a etnicko-náboženských čistek.

A. Vaščík: Na záver by som sa spýtal trochu hypotetickú otázku. Americký vojenský analytik a bývalý pracovník Pentagonu Ralph Peters vo svojom článku „How a better Middle East would look“ navrhuje rozdelenie Iraku na tri samostnatné štáty s cieľom vyriešiť sektárske násilie medzi náboženskými komunitami. To by malo podľa jeho slov stabilizovať situáciu v regióne: šíitsky, sunnitský a kurdský štát. Myslíte si, že rozdelenie Iraku je reálna možnosť, ktorá by stabilizovala situáciu v regióne?

T. Raděj: No, není to zcela nereálné, ale že by se Irák tak ukázkově rozpadl, tomu tedy příliš nevěřím. Navíc Irák není obýván nějak etnicky čistě, třeba Bagdád nebo Kirkúk a mnohá další sídla. Je to trošku takové prazvláštní inženýrství, aby cizinec navrhoval rozkouskování cizího státu.

Ďakujeme za rozhovor.